Historie

Křížkový Újezdec

Křížkový Újezdec náležel pánům z Říčan a jeho nejstarší dějiny souvisí s tímto městem. První zmínka o obci pochází ze dne 26. 11. 1349, kdy Jimram z Říčan "Ymramus de Prohonicz et de Rzyczano" dal plat "in Vgyezdecz" klášteru sv. Anny na Starém Městě pražském. Jeho syn Hynek prodal r. 1389 celou ves témuž klášteru, který později získal i nedaleké Všechromy. Pouze jeden poddanský statek zde patřil ke Štiřínu (roku 1654 jako Augezdecz). V roce 1672 klášter sv. Anny prodal Újezdec pod Křížky i Všechromy K. Zobelovi na Předboři, jehož dcera prodala roku 1681 Újezdec klášteru sv. Mikuláše na Starém Městě pražském ke statku (Velké) Popovice, v jehož držení se po zrušení kláštera vystřídali např. Hartmanové a hrabě Nostitz.

Přívlastek Křížový se vysvětluje podle kříže na blízkém kopci, na němž se v září 1419 shromáždil ohromný dav nuzáků z Prahy, poutníci z hory Tábor, plzeňská chudina, venkované z jihozápadních Čech - obrovité lidové shromáždění čítající 20-40 tisíc lidí před táhnutím na Vyšehrad. Bojovníci zde 29. září 1419 pod vedením kněze Václava Korandy přijímali pod obojí a odtud táhli na Prahu.

Od roku 1931 zde na návrší se samotou Na Křížkách stojí památník, na němž můžeme přečíst nápis: "Husitskému lidu, který v těchto místech poprvé si uvědomil, že milovati a držeti pravdu znamená brániti ji vždy a proti všem".

Čenětice

Osada na východní hranici okresu, pod lesem Okrouhlíkem, na pravém břehu potoka Olešky.

Osada Čenětice "Csanatih" se poprvé uvádí v listině knížete Vratislava I. z r. 1088 v soupisu zboží darovaného Vyšehradské kapitule. V r. 1222 se píše ve tvaru "Csanaticih", roku 1318 "Czeneczicz", roku 1392 jako "Czenyeticz". Jméno označovalo ves lidí Čaňatových.

Dříve patřívala k Stiřinskému panství, část k Dobřejovicím, později pod Radějovice.
S Radějovicemi náležely v XVI. století panenskému klášteru u sv. Jiří na Hradčanech, jehož abatyše Barbora ze Schellenberka a Kosti zastavila obě vesnice panu Janu Zápskému ze Záp, aby „klášter a kostel r. 1451 vyhořelé, znovu zřídil“. Její nástupkyně Ludmila z Bližova r. 1558 obě vsi ze zástavy vyplatila.

R. 1620 Alžběta Beřkovská ze Šebířova, roz. z Břízy, od povstalých stavů koupila zboží, které bylo „ze statku duchovních k vydržování vojska stavovského odňato“, tedy statek kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, ve vsi Čenětice dva a v Radějovicích čtyři osedlé. Tyto statky byly po bělohorské bitvě dotčeným klášterům od Beřkovské beze vší náhrady vráceny.

Duchovní správou připadaly Čenětice pod Olešky - nynější filiální chrám Páně P. Marie v Oleškách býval do r. 1684 farním. Je při něm hřbitov.

Čenětická škola

Ve starých pramenech čteme: „Před založením školy v Čeněticích chodila mládež z Čenětic, z Oleška, Radějovic a z Ovčár do školy v Popovičkách (okres Českobrodský), mládež z Újezdce do Velkých Popovic, více než hodinu vzdálených. Všecko občanstvo toužilo po nové škole, obecní zastupitelstva snažila se o školu v Čeněticích, ale neblahé poměry hmotné všech obcí přiškolených stavbě překážely. Komise na stavbu školy se konala již r. 1881. Zřízení dvoutřídní školy bylo povoleno výnosem ze dne 25. února 1883. Pozemek darovala obec Čenětická.

Plány dvoutřídní školy zhotovil pan Hugo Schwarzer, c. k. stavitelský praktikant. Náklad bezmála 12.000 zl. měl býti uhrazen přirážkou ke všem přímým daním. Zemská subvence byla 500 zl. Stavbu během r. 1884 provedl pan František Limax, stavitel z Uhříněvsi.

Od 1. ledna 1885 se začalo v nové škole vyučovat. Přiškolené obce: Radějovice, Křížkový Újezdec, Ovčáry (dvůr), Oleško (v okresu Česko-brodském). Dne 8. dubna 1885 byla škola za přítomnosti velkého množství lidu domácího i přespolního slavnostně posvěcena a odevzdána svému účelu.

Ve školním roku 1884-85 chodilo do čenětické školy 106 žáků, ve školním roku 1890-91 již 156 žáků, ve školním roku 1896-97 158 žáků, ve školním roku 1897-98 165 žáků.“

Od počátku 20. století však přišel úbytek žáků a pokles počtu obyvatel. Škola, která pracovala takřka 100 let, byla v r. 1980 pro nedostatek žáků uzavřena.